Takže desátá a možná i poslední studiová Roxette nahrávka je na světě. Výsledek je skvělý – fanoušci jsou nadšeni. Pro kapelu zcela jistě největší odměna. Jak jsi s výsledkem spokojený ty sám?

Tohle album dalo zabrat. Měli jsme obrovské produkční ambice, takže jsme si dali hodně na čas. Christoffer potil krev, když udržoval techniku, programování a všechno to programové vybavení v chodu. Vypracoval se na prvotřídního světového producenta. Samozřejmě, že Clarence byl třída už před ním, ale uzrál čas, aby zazářil Chris. Vždycky vím, co chci, ale málokdy, jak toho dosáhnout. Chris byl v tomhle opravdu velmi nápomocný a
inovativní. A zpětná vazba od Clarence je vždy neocenitelná. A ano, jsme velmi šťastni. První dvě písničky, které jsme natočili, byly "It just happens" a "Some other summer". A ty pak udaly směr celého alba. Marie tuhle desku považuje za naší nejlepší vůbec, ale já nevím. Je to moje dítě, nechci ho soudit. Ale určitě je skvělé.

Good Karma je velmi produkovaná deska se spoustou elektronického zvuku – co tě motivovalo jít touhle cestou a v jaké fázi skládání ti docvaklo, že tohle je to pravé?

To nás napadlo hned na začátku, protože jsme věděli, že nic z toho nebude určené k živému hraní. Taky už jsme něchtěli dělat žádné organické album jako „Travelling“. Good Karma má znít čerstvě, mladě, sexy a zábavně. Jako když Pelle Alsing o sobotní noci hledá popelníček.

Ať už je Good Karma pro každého ten pravý šálek nebo ne, všichni se shodneme, že nové album zní, jako když jste ušli velký kus cesty, abyste vytvořili něco fakt speciálního. Daleko víc, než u Charm School. To úsilí a energie z nahrávky přímo čiší. Dokážeš vysvětlit, proč to tak všichni cítíme? Nebo jsme úplně mimo?

Prostě jsme se snažili udělat co možná nejlepší desku. A hele! Tohle je výsledek našeho umění a aktuálních možností. Nestáli jsme o "klasickou" nebo "vintage" desku. Chtěli jsme udělat něco zcela odlišného. Možná je to reakce na to, že živě hrajeme staré hity. Tak teď jsme to chtěli jinak. Něco jako skoncovat s „Breaking Bad“ a místo toho začít s „Better Call Saul“ (Dva seriály, z nichž druhý zmíněný je výborný spin-off k prvnímu. – pozn. překl.).

Takže jste z Clarence udělali Heisenberga? (Heisenberg je přezdívka hlavního hrdiny z Breaking Bad. - pozn. překl.) No nic, pojďme dál. Vysvětloval jsi, že u svých sólových projektů během první dekády 21. století jsi se vykašlal na přeprodukovaná dema, sednul jsi s akustikou před Clarence a Chrise a hrál. Nějak si nedokážu představit, jak na akustiku před celým týmem hraješ například „This One“. Můžeš nám popsat jak probíhal tvůrčí proces u Good Karmy?

Máš pravdu. Ohromující, jak ti to pálí! Většina z písní na desce má naopak hodně produkovaná dema. Jen titulní skladba má akustické. "Why Dontcha?“ zní téměř identicky jako moje demo, stejně tak tracky od Addeboy vs Cliff. "Why Don’t You Bring Me Flowers?" byla původně rychlejší, slova k "April Clouds" jsem částečně přebral z "Wish You The Best" z mojí desky The World According To Gessle z roku 1997. Napsal jsem k ní novou hudbu. "From A Distance" je původně balada a taky jsme jednu její verzi v takovém zasněném duchu natočili. Třeba ji jednoho dne použijeme.

Prosím ano, nikdy nemáme dost! Pojďme teď mluvit o Addeboy vs Cliff. Řekni nám, jakou roli hráli při nahrávání desky. V jaké chvíli vstoupili do tvůrčího procesu? Poslal jsi jim dema? Jak se vůbec nachomýtli k tomuhle projektu?

Pracoval jsem s nimi na jiných projektech, o kterých bych teď nerad mluvil. Ale odtud vím, co dokážou. Při sbírání materiálu pro tuhle desku jsem prostě zabrousil do jejich archivu nápadů a nedokončených skladeb a našel tam několik vážně zajímavých kousků. Tak jsem z toho použil semtam kousek, začal psát melodie a texty a v některých případech přidal i celé hudební celky. Bylo to všechno o zkracování dlouhých smyček a takovém blbnutí. Ve skutečnosti jsme společně nikdy ve studiu nebyli, jen jsme si posílali nápady přes internet. Když jsme skončili, vzal jsem písničku ke Christofferovi a ve třech jsme ji doprodukovali, Marie nazpívala vokály a pak Chris začal míchat. Docela jednoduché, což?

Takže, proč Addeboy vs Cliff? Co v jejich práci tě přesvědčilo, že jsou pro Roxette ti praví?

Mají velkou paletu zvuků. Velmi příjemné a přitom úderné. Někdy znějí skoro gothic, jako klasictí Nine Inch Nails, někdy zase jako my za starých časů. Velmi osmdesátkově. Jejich akordové výměny jsou docela jednoduché, ale přesto překvapující. Tohle všechno perfektně pasuje na můj styl skládání. Nikdy bych nesložil tyhle písničky jen sám.

11 skladeb, to je nejkratší Roxette album. Řekni, kolik písní bylo pro tenhle projekt napsáno?

Uf, myslím, že dvacet. Možná víc. Máme několik nepoužitých, ale moc jsme je nedodělávali. Chtěli jsme, aby nahrávání bylo krátké. Nežijeme už v době klasických alb, takže každý song musí být skvělý. Žádné vycpávky.

Pojďme k nejzákladnější otázce, která zajímá každého fandu. Jaká skladba je pro tebe ta nejoblíbenější? A na kterou jsi nejvíc pyšný?

Mám rád "Why Dontcha?" díky těm tříakordovým popěvkům. Je tak těžké to správně vyzpívat! Už nebudu takovýhle písničky psát, protože jich bylo dost. "Dressed For Success", "Real Sugar", "Opportunity Nox", "Small Talk", "How Do You Do!", "The Look", "Joyride", atd atd. Musíš do každé dát určité kouzlo, které tu píseň ozvláštní, aby nenudila. Miluju " Why Dontcha?" i pro to použití klasického beatboxu ala JJ CALE. Zní to tak nádherně nemoderně.

A co Marie? Jaká je její oblíbená?

Ona je miluje všechny!

Často Marii spojujeme s hřejivější hudbou a organičtějšími písněmi Roxette. Napadá mě například "Watercolours in the Rain". Jak ona to má s Good Karmou a jejím elektro vyzněním?

Máš pravdu. Opět! Byl jsem vlastně překvapený, jak to přijala. Když jsem jí hrál některé z mých dem, nečekal jsem, že by se jí líbila, protože jsem dost experimentoval. Vlastně jsem předpokládal, že je zavrhne. Ale ona si je hned zamilovala. Geniální! Štěstí! Ona je ta nejlepší!

To určitě je. A teď – Clarencovi je asi těžké se zavděčit, pokud mu samozřejmě nesložíš druhou Rosannu. (píseň od kapely Toto – pozn. překl.) Jak on je spokojený s moderním zvukem desky? A jakou on má oblíbenou skladbu na desce?

Clarence tohle album skutečně zbožňuje a to je zcela jistě dobré znamení. Ano, je velmi těžké se mu zavděčit a někdy je jak osina v zadku, ale většinou je to dobře. Říká, co cítí, a toho si cením. Žádné falešné plácání po ramenou! Nakonec jsme to ale Marie a já, kdo rozhoduje, jak budou Roxette znít, ale určitě se snažíme našim spolupachatelům naslouchat. Alespoň občas.

Minulý týden došlo k určitým zmatkům, když se najednou v digitálním světě objevila písnička "Some Other Summer". Mnoho lidí si myslí, že to je druhý singl. Můžeš to definitivně rozklíčovat? Je "Some Other Summer" druhý singl z alba?

Ano, je. Velmi brzy by mělo vyjít EP s několika povedenými remixy.

Dočkáme se i klipu?

Teď je v plánu jenom lyrics video. Čas ukáže. Mohli bychom udělat pořádné video, dokud to jde.

Když jsme u těch klipů - video k "It Just Happens" je totální pecka! Se vším respektem samozřejmě, ale je fér si přiznat že naše očekávání, co se kvality videa týče, byla „konzervativní“. Takže když se video objevilo, spoustu fanoušků posadilo na zadek. Jsi spokojený s výsledkem?

Jsem a Marie taky. Video má velmi dobrý scénář a Tobias odvedl skvělou práci, když tak precizně vystihnul podstatu a smysl textu.

Pere, víme, že nemáš času nazbyt, ale mnoho našich čtenářů by určitě rádo znalo tvoje myšlenky na pozadí téhle desky. Dovolíš, abychom rozpitvali album píseň po písni? Začneme rytmickou kytarovou pohodovkou "Why Dontcha?". Hustej název, jak tě napadnul?

Napadlo mě to při sledování Ant-ana v televizi. Nic složitého, ale mělo to šmrnc, tak jsem udělal první rychlé demo rovnou do iPhonu. Slova jsem napsal téměř okamžitě. No, ale o ten film jsem přišel. Škoda.

A přitom ten film je taky dobrý! "Why Dontcha?" je snadné zavrhnout jako něco, co už tu bylo mockrát, ale když se člověk pořádně zaposlouchá, je v tom mnohem víc, než je na první poslech slyšet.

Já vím. Je to takové Roxeťácké, že? Nenecháme vaše uši ani mozek na pokoji moc dlouho.

Přejděme od letního vánku do vydatné bouře. Pilotní singl "It Just Happens" Zmínil jsi, že to je jedna z prvních skladeb napsaných pro album, co nám o téhle power baladě můžeš říct?

Zahrál jsem demo pro C & C & M a všichni si ho zamilovali. Nikdy jsem nepředpokládal, že by to byl singl, ale ostatní z toho měli takový ten pocit jako u "Wish I Could Fly". Chris nikdy předtím neprodukoval klasickou středně rychlou baladu, takže prohlásil, že jednou začít musí. A bylo to. Akordové výměny ve slokách jsou i na mě až příliš chytré. Nechápu, jak se to stalo. Prostě se to stalo.

A dostáváme se k titulní skladbě "Good Karma“. Kdy tě napadlo, že by to mohl být název desky? V jednom momentě jste uvažovali o názvu "X" nebo něco v tom smyslu, co by představovalo desítku. Kdo přišel s názvem Good Karma?

Je to dobrý název. Povaloval se v mém archivu ve složce "zajímavé názvy, vzrušující předměty, knihy o čarodějnictví, které si musím přečíst, a oranžové vozy, které musím zkusit řídit". Mám tam toho docela dost. Během těch sedmi let, od Mariina návratu, se kolem Roxette utvořila tak pozitivní atmosféra. S každým dalším koncertem si byla Marie jistější a jistější a smýšlení ve smyslu "dobré karmy“ k tomu docela sedlo, nemyslíte? A ta pozitivní energie přišla od vás všech, přátelé! Posledních sedm let bylo takových jen díky fanouškům. Jsem o tom přesvědčený, protože vím, že je to pravda.

Úžasný pohled na věc. Takže co nám můžeš říct o písni "Good Karma"? Zní to jako "generační" song. Bez přehánění je to jedna z písní, které se těší největší oblibě fandů na celém světě.

V archivu Addeboy vs Cliff jsem našel skutečně podivnej kousek hudby. Zvláštní harmonie ve slokách. Zkrátil jsem to a snažil se přijít na to, jak doprostřed dostat melodii a udělat z toho „normální Roxeťáckej“ song. Chris si ho zamiloval hned první den, a tak se rozhodl to produkovat bez jediného zásahu Addeboy vs Cliff. A už to jelo. Chris chtěl v intru hrát úderné akordy. Clarence zase klavír jako z „Fading Like a Flower“. Jen jsem se smát. Sledovat to – k popukání. Někde to mám natočené. A Marie úplně šílela, když slyšela, co vymysleli. Prostě si to hned zamilovala.

OK, okamžitě se musíš podělit o to video! Pojďme ale dál - "This One". Wow, tenhle úderný song okamžitě upoutá! Jak vzniknul?

Chtěl jsem, aby to znělo jako stará produkce ala Giorgio Moroder (italský hudební skladatel, producent a hráč na syntezátor, který se proslavil především jako skladatel filmové hudby – pozn. překl.). Udělali jsme několik verzí. Ta na desce vznikla mixováním. Nebyla takhle natočena. Několikrát jsem svoje vokály předělával, až mi přišly až moc umělé, skoro zmrtvené. Těžko můžete znít přirozeně, když jste uprostřed digitálních sekvencerů hrajících shuffle beat. Ale po pár měsících se mi to začalo líbit. Hlavně refrén. Je chytlavý. I našemu zahradníkovi se líbí. A to je perfekcionista!

"You Make it Sound So Simple" tak trochu připomíná "Stuck Here With Me", ale ročník 2016, nutno podotknout. O tomhle titulu kolovalo po internetu hodně zvěstí už dlouhou dobu. Hodně netypická skladba pro Roxette. Co o ní můžeš říct?

Stejný příběh jako se vším od Addeboy vs Cliff. Líbily se mi rytmus a akordové přechody, tak jsem to předělal do pořádné písně. Je to velmi odlišné od všeho co kdy Roxette natočili. Způsob, jakým využíváme naše hlasy – já ve slokách, Marie v refrénu - je opravdu bezva. Není to nová myšlenka, ale stále zní super. Žádná jiná skupina na světě nezní takhle.

"You Make it Sound So Simple" je velmi produkovaná, velice neortodoxní Roxette píseň. Musel jsi Marii, Chrise nebo Clarence přesvědčovat, nebo byli na stejné vlně s tebou od začátku?

Ne, všem se hned líbila. Jak už jsem řekl dříve, celou dobu jsme chtěli zkusit něco nového.

Další na řadě je "From a Distance". Addeboy vs Cliff v tomhle případě přebrali kontrolu nad výrobou? Bezpochyby k nám promlouvají skrz tuhle nádheru.

Moje demo bylo sice chytlavé, ale pomalé. Hezké melodické linky, já zpíval refrén falzetem. První verzi jsme nahráli s Roxette jako zasněnou baladu, ale pak jsme nějak cítili, že těch balad už je moc. Tak jsme vzali Mariiny vokály a zeptali se Addeboy vs Cliff, jestli by z toho neudělali středně rychlou skladbu. A tohle jsme dostali. Skvělé! Donahrál jsem nějaké funky kytary a doprovodné vokály v Tits & Ass studiu a šlo to do Chrisova mixovacího kotlíku.

Dokonalá písnička. Dobře, pojďme dál zpět na sluníčko. "Some Other Summer". Fanoušci to žerou - Roxette naskočí do letadla s Pet Shop Boys a letí na Ibizu. Sedí to?

"S.O.S." byl taky experiment. Clarence mi řekl, že bych měl složit píseň „moderním“ způsobem – za použití čtyři akordů ve smyčce. Ty samé jak ve slokách, tak v refrénu, stejně jako se skládají novodobé popové hity. Nikdy jsem nic podobného nedělal, vždy jsem pro sloku a refrén používal rozdílné akordy. To je klasický způsob psaní pro člověka, který vyrostl na hudbě 60. a 70. let jako já. Tak jsem se do toho pustil. Snažil jsem se najít čtyři akordy, které ještě nikdo s notebookem nepoužil, a tak vzniklo "S.O.S.". Velkou výzvou bylo napsat chytlavý refrén a na správných místech zdůraznit melodii, i když jsou všude použité stejné akordy. Takže výsledkem jsou čtyři stejné akordy během celé písně s modulací po druhé sloce. Což znamená, že jsou to zase ty stejné čtyři akordy, ale v jiné tónině. Brilantní, co myslíte?

To vskutku! Dobře, pojďme dál- Skladba číslo 8 a je čas na oddych. "Why Don’t You Bring Me Flowers?" Kde jsi dostal nápad na tuhle baladu?

Původně to byla rychlá písnička! Marie navrhla, jestli bychom z toho nemohli udělat komorní klavírní baladu, že se jí moc líbí text a melodie. Tak jsme to udělali. A po těch všech hi-tech produkovaných skladbách to byl určitě dobrý nápad. Z Mariina zpěvu mám husí kůži.

"You Can’t Do This To Me Anymore" - MP se tady vrátil ke kormidlu. Měřeno tradičními Roxette normami je tenhle song hodně odlišný... Jak se podle tebe v porovnání s ostatními songy vypořádal MP s touto.

Na začátku byla akordová smyčka se zajímavou klavírní částí, kterou mi MP zahrál. Odjel jsem na dovolenou a strávil větší část týdne přemýšlením, jak z toho udělat regulérní skladbu. Napsal jsem nějaké texty a napadlo mě, že bych v tom mohl mít rapovou sloku ala "Crush On You", aby mohl vyniknout refrén. Je to dobrý trik. "YCDTTMA" je pěkný, ale zpětně přiznávám, že jsme to mohli ještě více zprodukovat. Ale ... to jsem celý já. Někdy podivínský.

Jak se ti skládalo to staromódní bubnové intro k další skladbě "20BPM"? Wow, hodně svižná skladba a ten zvonec tam jednoho nenechá v klidu. Jakou cestu ušla tahle skladba, než se dostala na desku?

Znovu Addeboy vs Cliff. Znělo to příliš dobře, než abych to nechal ležet. Já jsem to sestříhal, napsal melodickou linku, text a přidal nějaké kytary. Chris při mixování odvedl pořádný kus práce. Zní to jako nic dalšího.

Zní to jako kdyby Chris dal do té desky všechno. Díky moc, Chrisi, my všichni si toho vážíme! A na konci, jako vždy, uzavírá desku Good Karma balada - "April Clouds". Zarytí fanoušci samozřejmě znají tuhle skladbu jako "Wish You The Best" z "mělo-to-být-Roxette-album" desky The World According to Gessle. To byl rok 1997 - tak jakto sakra, že skončila tady?

Dlouhý příběh. Řekněme, že Marie vždycky chtěla zpívat "Wish You The Best", takže jsem použil některé části z původního textu a napsal novou hudbu ve stejném stylu. A natočili jsme to ala jazz band s Chrisem za bubínkem a Clarencem u vzlykajícího piána. Jeho hra na klavír je opravdu krásná. Jako vždy. Je dobrý ve vytváření emocí. Myslím, že Chris dokáže hrát podobně na akustickou kytaru. Nebo jsem to byl já? Nemůžu si vzpomenout. Pravděpodobně Chris.

Fascinující, díky, že jsi se s námi podělil o tyhle drobné střípky. Než opustíme téma nové desky, proberme ještě její obal. My v The Daily Roxette máme rádi dobré obaly. Tenhle je světlý, žlutý a je z něj cítit pozitivno a svěžest. Jsi s ním spokojený a jakým způsobem došlo na motýly?

No, mluvil jsem s naší designérem Pär Wickholmem a diskutovali jsme, jaký zvolit "symbol", který by šel u toho projektu použít na několika obalech, na singlech, aniž by omrzel. Přišel s nápadem použít motýla, který jsme si oba, Marie i já, ihned oblíbili. Přesně to sedí k heslu "Good Karma", evoluce v myšlení. A to, jak Pär motýla představuje v různých barvách a na různém pozadí je pro mě v pohodě, pokud se mě ptáte. Vybočuje z řady.

Vypadá skvěle! Opusťme teď na chvíli téma Good Karma. Nedávno jste oznámili, že dny živého koncertování Roxette jsou sečteny. Takže co to znamená pro Pera Gessla? Gyllene Tider přijdou na pořad dne zase v létě, ale pro tebe jako pro "muže z Roxette" - je tam touha vyrazit na turné zase v nějakém přestrojení? Nebo jsi tuto kapitolu uzavřel v dobách Party Crasher?

No, mám rád svoji práci a ta obnáší i koncertování. Čas ukáže.

V současné době se zdá, že Roxette naplnili 30-letý plán. Vždycky jsi měl na své straně ještě Gyllene Tider, složil jsi filmové soundtracky, nahrál anglické i švédské sólo projekty, máš vlastní label - takže, pokud jde o bezprostřední budoucnost, jaký je další krok pro Pera Gessleho?

Příprava Gabriela na nadcházející maturitu.

Víme, že jsme si uzmuli spoustu tvého času, ale my v The Daily Roxette máme rádi důkladnou analýzu, abychom uspokojili ty nerdy uvnitř nás, takže ještě jednou díky za chatování a samozřejmě upřímně blahopřejeme k návratu do formy s Good Karmou.

Já děkuju vám. A díky všem za vaši nekonečnou lásku a podporu v průběhu let. Jsem si jistý, že právě teď, když tohle píšu, Marie mává a usmívá se ze svého balkónu!