Roxette.cz

Máte větší zahradu? Gratuluji, právě jste splnili základní podmínku, aby k vám přijel Per Gessle se svou poslední show. Nedávno jsem navštívil dva koncerty z jeho stále ještě aktuálního turné. A to na ELMIAFÄLTET v JÖNKÖPINGU (pro ty co umějí perfektně švédsky, nemusím psát, že se to čte "Jenšepingu") a EVEDAL ve VÄXJÖ ("Vachjó").

Co napsat na úvod? Místa, kde se koncerty konaly, jsou určitě zajímavé zvláště Evedal, nicméně to je asi tak všechno pozitivního, co bych mohl říct. V tomto článu si můžete dozvědět, jaké dojmy tahle celá akce na mě zanechala a taky shlédnout nějaký vizuální materiál. Hned na úvod musím říct, že mé očekávání se nenaplnilo, ale ikdyž to byla celkem slušná podívaná, kterou bych každému doporučil, čekal jsem prostě víc. Tak tedy začnu od úplného začátku. Lístky. Takové ty lupeny - díky kterým vás pustí dovnitř pomyslné ohrady. Tentokrát sehnat lístky pro cizince bylo opravdu snadné. Jelikož si ho každý mohl koupit přímo na internetu a pak jej vytisknout v klidu doma. HURÁ mohl každý zvolat, když do své e-mailové schránky obdržel e-lupen na e-koncert. Pardon, nechal jsem se trochu unést... Takže lístek máte, teď se ještě nějak dostat na místo. Hmm, docela problém. Když nejste místní. Ještě, že existuje navigace, která vás dovede přímo do centra města. Nojo, ale kudy dál? Z dřívějších dob, jste byli zvyklí, že když někde přijede Per, je z toho lokální poprask, všude bude plno plakátů nebo značek, kudy tam. Tak na to jste letos mohli rovnou zapomenout. Nikde nic. Ani zmíňka. Žádné cedule hlásající: "Pozor pozor, bude tu Per Gessle!" Prostě nic. Jen před vchodem do areálu visely, někdy i plápolaly, dva transparenty, na kterých se, nechci říct - že přímo xichtí, ale přinejmenším divně tváří nějaký pán. Původně jsem chtěl napsat "ňáký frája" v černých brýlích, ale pak jsem si to rozmyslel. Nebýt podtím napsáno, že se v těchto místech koná koncert z turné Händing Man, opravdu byste asi neřekli, že tady někde bude vchod. A proč? Protože, když jsem se tam byl podívat, a to mohlo být tak zhruba hodinku až dvě před otevřením vstupu, téměř nikdo tam nebyl. No to snad není možné? Kde jsou ty davy šílených fanynek, čekajících dlouhé hodiny před vstupem jen proto, aby mohly být v první řadě, co nejblíže svému idolu, jehož podobizna visela kousek od brány... Nikde nikdo. "To je nějaký divný...", pomyslel jsem si. Byla by to opravdu "prdel", najít tam někde ceduli s oznámením, že se koncert pro nezájem nekoná. Protože tak to na mě až do té doby působilo. No nic. Přece tady nebudu trávit čas do začátku jako nějaká socka, navíc jsem to ani neměl v plánu. Nátřesk se asi konat nebude, tak se jdu podívat po okolí, když už jsem se tady "přištrachal" z takové dálky. Celkem nic zajímavého, co by v ČR nebylo. Dvě hodiny uběhly celkem v klidu, tak se vracím zpět ke vchodu. No tentokrát už tam byl nějaký dav švédů, ale žádný extrémní tlačenice a nedočkavé hloučky lidí se opravdu nekonaly. "No co, holt to bude nějaká komornější akcička.", tipoval jsem podle aktuální situace. Hodiny ukazují, že právě bylo 19 hodin. Skupina svalnatých uvaděček odstraňuje zátarasy, a lidé vcházejí dovnitř. Pěkně v klidu bez spěchu. I já jsem už v koridu, kde nás vítá další skupina "odbavovačů". Najednou na mě začne mluvit nějaký pán: "Chchchrrrml ja chaherche...". To bude asi zřejmě švédsky. Tak mu pěkně odpovím: "Dobrý den! Vy asi chcte vědět co mám v batohu, že?" Tak mu ukážu batoh, on se do něj koukne, usměje se a řekne fenk jú. Jupí, jsem odbaven, a postupuji dále v koridu. Ejhle, mám na výběr, buď se dám vpravo nebo vlevo. Volím levou stranu, ikdyž většina jde vpravo. Nu co! Budu se opičit po nějakých švédech? Když oni vpravo! Tak já půjdu just vlevo! Blíží se konec koridu, kde už stojí jen jedna osoba - pípač! Dojdu k němu on na mě zase: "Chjöooo, chrma lö,..." tak mu zase odpovím: "Nazdar! Ty chceš po mě asi e-lupen, co!" Tak podám svůj vzorně vytištěný papír, ze kterého jeho čtečka snímá čárový kód. Chvilka napětí.... Prosím o malou fanfáru... A vítězem se stává... Z přístroje se ozve mocné "píp" a na displeji se objeví velké GO! Tradá! Jsem úspěšně odbaven. Mohu pokračovat do areálu. Jen co udělám dva kroky, vydá ten poměrně malý aparátek ze svých útrob "pip-píp!", otočím se a vidím, že tentokrát bliká na displeji nápis STOP! Potom paní začne chrmlat něco na pípače. A já se jen v duchu smál: "No jo, švédi. Co můžete od nich čekat, když si ani lístek neumějí vytisknout, chacha!" a pokračoval jsem dál do areálu. Opodál mě zastaví nějaká hosteska a dává mi do ruky letáček, kde je titulní fotka z perova alba a pod ní nápis: En gyllene tid för alla som gillar Gessle! Každý tomu snad rozumí, tak to nemusím ani překládat. Chňapnu ten papírek a jdu dál do areálu. Ujdu 50 metrů a pořád nevidím žádnou, jak my češi říkáme, stejdž! Tak kurňa, kde to je, snad to nebude nějaké zpívání u táboráku, protože všude je minimum lidí. Popojdu dálších asi 100 metrů podél nějakých hospodářských budov a už ji vidím! Je to ona! Je tam! Opět jak říkáme u nás: "Kuča jak hrom!" A kolem skoro nikdo.

Tak jsem po všech těch někdy úsměvných peripetiích v areálu. Vypadá to jakoby nějaká travnatá louka za místním stadionem. Já vlastně ani nevím, jestli to byl stadion nebo něco jiného. Konečně dojdu před pódium. Sednu si na zem koukám kolem sebe a nasávám atmosféru. Čichám, čichám. A nic. Ještě, že není čerstvě posekaná tráva, to bych si určitě potrénoval svou českou alergii na švédský trávník a atmosféra by šla do háje rovnou. Tak tam tak sedím (opravdu skvělý obrat, musím se ochválit) a koukám kolem sebe. V celku nic zajímavého. Jen tam pomalu přichází místní švédský lid. Vytahuje ze svých velkých košíků deky a jednoduše si dělá piknik. Hmm, tak to je dobrý. To jsem fakt nečekal. Jelikož bylo příjemné slunečné počasí, tak jsem se jím nechal inspirovat a chvilku jsem jen tak seděl se zavřenýma očima (to asi nebude gramaticky správně, tak pak sorry) a slunil se. No - za chvilku mě to přestalo bavit a zase jsem "skenoval" terén. V areálu bylo několik stánků, kde se dalo koupit jídlo a pití. Taky reklamní stánek hlavního sponzora a v neposlední řádě samozřejmě Gessle krámek, kde bylo k mání spousta věcí s motivem tohoto turné. No dohromady nic moc. Takové ty klasické tretky - plakáty, čepice, trička, mikiny apod. Taky jsem se domníval, že tam bude k mání větší výběr CD od Gessleho. Třeba poslední singly apod. Jenže nic takového tam nebylo. Tak si zase prohlížím pódium a technické zázemí celé akce. Nojo, jenže s tím jste za chvilku hotoví, a čím se zabavit dále? Oficiální program začíná až o půl deváté a ono je teprve čtvrt na osm. Tak si prohlížím letáček co jsem dostal. Koukám na něj a zjišťuji, že si můžu velice výhodně koupit Gessle balíček do svého mobilu spolu zřejmě i s nějakým zajisté skvělím tarifem ušitým přímo Hendingmanem. Otočím na poslední stranu a tam vidím toto: Kryssa dig till Tylösand. První co mě napadlo, když jsem to přečetl, bylo, že je to zřejmě nějaká aktuální zpráva informující o tom, že Per má ve svém hotelu asi nějaký problém s hlodavci, ale jakmile jsem sjel očima pod nápis bylo vše jasné. Jů, křížovka! První cena je víkendový pobyt v jeho hotelu, pak nějaké telefony a několik cen útěchy v podobě hudebních balíčků PG. Jako "správný" fanda jsem se samozřejmě pokusil se svou bohatou zásobou švédštiny vyluštit tajenku. Což se samozřejmě povedlo, ale jaksi takovým klasickým českým způsobem. Takže pokud se chete zúčastnit soutěže, poznamenejte si že v tajence je ukryto slovo Hitmakere a Gitarr. Ale samozřejmě musím připojit obligátní a české... bez záruky. Ručičky v hodinkách zase o nějaký ten kus popošly dopředu a areál se opět o něco více zaplnil. Zanedlouho se slunce už pomalu ale jistě přiblížilo k obzoru, což bylo znamení, že začátek představení se už blíží. Mezitím se na obrazovce objevovali klipy od PG, které byli prostřídány pasážemi se vzkazy od fanoušků zaslané pomocí sms. Pokud jste měli štěstí, mohli jste být někde poblíž vyfoceni a posléze promítnuti na obrazovce s informací, jaká se vám nejvíce líbí písnička od PG.

Právě je půl deváté a každý kolem vás netrpělivě očekává, co se bude dít. Areál je už skoro zaplněný, ale opět žádná velká sláva. Dle mého názoru, tam mohlo být maximálně dva až čtyři tisíce lidí. Možná trochu předbíhám, ale na koncertu bylo vidět spousta celebrit, a to dokonce přímo z česka.

Takže je něco málo po půl deváté a na obrazovce se objeví hláška psaná stejným písmem jako je na EHM albu a Mazarinu. Že by jeho rukopis?... Vítejte, a pak takové to... bla bla bla. No tak jsem čekal, že tam bude třeba nějaká předkapela nebo nějaké zahřívací kolo a ono nic. Místo toho se objevilo: chtěl bych vám pustit několik videoklipů... Cože? To si dělá pr.del... To je nějaký švédský humor? Protože ty klipy byly naprosto šíléné. Echt šwedish. Načež následovala sada 14 videoklipů. Výběr byl opravdu rozmanitý. Per vybíral opravdu ze všech možných oblastí, dokonce se nechal inspirovat i Českem. Nu co, posuďte sami:

1. Naprostý chaos - nějaký shluk naprosto šílených záběrů.

2. Harry Potter a zpívající mikrofon - zde chtěl Per asi ukázat, očemže bude příští film o kouzelnickém učni.

3. Ááá, Helenka - její nejnovější video, musím ale na férovku říct, že to byl jeden z nejlepších klipů, docela se jí povedl, i ta písnička, ale o tom později.

4. Greenhorns anebo spíše Brabci - první česká klasika na švédském koncertě, která byla opravdu utahaná a příšerně dlouhá.

Při zhlédnutí dalšího klipu jsem byl uvrhnut do nostalgie svého dětství, protože se objevili...

5. Igráčci - vzpomínáte na ty hračky?

6. Opravdu, ale opravdu hodně vytrénovaný zpěvák - protože když skončil všichni mu v tom klipu srdečně zatleskali za jeho odvahu.

7. Igráček band - strikes back, nejspíš pro velký úspěch se opět vrátili igráčci se svým dalším hitem, avšak rušeni nějakým pánem chystajícím mikrofon.

8. Brainpool - druhý a taky poslední nejlepší klip, který byl k vidění. Na fotce je vidět Jens, když byl opravdu ještě mladý. Ti, kdo neví, kdo je Jens, tak vězte, že asi tak za 20 minut bubnoval Perovi do rytmu.

A pozor pozor, přichází první česká celebrita...

9. Vilda Čok a křach bum bác

Ovšem pozor, teď příjde opravdová BOMBA. Na scénu přichází...

10. Pavel Trávníček a žabák, fakt skvělý klip, a že prej švédi neznají český vkus.

No to snad není možné, jakoby švédi neměli vlastní kulturu, protože další klip byl tentokrát výjev z pohádky o smolíčkovi a jezinkách.

11. Jezinky band - na videu bylo snad úplně všechno, naprosto ulítnutý tanec, jezinky, smolíček. Jen jelen tam nebyl. Zato tam byl medvěď. Zřejmě nějaká švédská modifikace, protože kde by se tam u nich vzal jelen. Méďa byl asi lepší.

A už tu máme další hit, tentokrát od...

12. Květák a jeho zeleninový nášup.

No dost bylo zeleniny, tentokrát si dáme želvu.

13. The swedish olympicke - no co k tomu dodat.

Tak, a jestli jsem napsal, že klip číslo deset byl bomba, tak na závěr, je to přímo ATOMOVKA. Per si pro nás připravil opravdovou lahůdku. Úryvek z nedokočeného čtvrtého dílu jedné staré české filmové série.

14. Homolka a dechovka - opravdu jen v krátkosti, protože za chvilku nastupuje Per. Ve čtvrtém dílu se měl táta Homolka naučit hrát krom na housle jestě na kytaru, mámá Heduš na triangl, bábi s dědou na bubínek a činely a něco jako Kelly family objíždět republiku po rekreačních střediscích tehdejších národních podniků. Už opravdu nevím, proč ten film nebyl zrealizován.

Ale pozor, zdá se, už, přichází ta chvíle. V pozadí začne hrát klarinet jednu důvěrně známou melodii. Publikum zbystří, a když konečně pochopí, že za pár okamžiků začne koncert, netrpělivě upne zrak na pódium, kde se zatím rozpojí obrazovka, ze které vyběhne Per a spustí GT pecku - červen, červenec, srpen. Prostě léto!

Když se po několika sekundách obří obrazovky dostanou do horních rohů podia, nastupuje do popředí celý perův ancábl i Helena se svým zřejmě až příliš typickým šarmem. První písnička se převalí tak nějak ani nevíte jak. Ikdyž Per několikrát povzbuzuje publikum, to se nějak moc nechytá. Teprve když začne hrát Puls, obecenstvo se trochu více odváže. Prostě zřejmě potřebovali dostat nějaký impuls. A když mají všichni konečně ten správný tep, je třeba si dát müsli. Per tím tak představuje svoje nejnovjěší album. A zároveň je to první song, kde dostane Helena více prostoru. Ještě jsem vám zapomněl sdělit, že na koncertě bylo možné zahlédnout taky jednu americkou celebritu. A to samotného Chucka Norise. Nevěříte? Věřte! Dohlížel na samotnou bezpečnost všech kolem. Po müsli následoval přímo úvodní singl z alba. Pro neznalce, inštalatér to nebyl, ale En händing man. Následovala dvojice pomalejších skladeb tentokrát z Mazarinu, kde opět dostala příležitost Helena, aby ukázala, co umí. No ukázala... Další v pořádí byla písnička opět z EHM repertoáru a to Hannas kärlekspil následovaná Det hjärta som brinner. Per se snažil seš mu síly stačili! A taky konečně se něco dělo se scénou. No sice nic moc, ale aspoň změnila barvu. To víte, bylo třeba prodbudit pulikum, aby náhodou neusnulo. A čím se probouzí publikum? Ano správně, gyllenovskou nejlépe kytarovkou. Takže to, čím začínala celá "šou" na minulém jeho turné, tady sloužilo jako probouzečka. En sten vid en sjö i en skog splnil to, pro co byl vybrán. Akorát, že tady zapadl mezi ostatní. Takže publikum je vzhůru, a další podíváná může pokračovat. A čímže to? Opět pomalejším kouskem z Mazarinu. Druhou skladbu z předcházejícího švédsky zpívaného alba Om du Bara Vill odzpívala skoro celou Helena. No až na nějaké drobnosti se jí to i povedlo. Ale jevištní umělkyně teda rozhodně zatím není. Možná je to ovšem její styl, tak v tom případě jsem její umělecký projev nepochopil. No a už se pomalu blíží konec první části. Ještě zbývá Jag skulle vilja tänka en underbar tanke a Kung av sand. První je opět z EHM a druhá je už léty profláknutý laláček pro publikum.

No ikdyž ne vždy se zadaří. Jak jsem psal už dříve, zejména v pomalejších skladbách dostala Helena více prostoru než na minulém turné, kde by se dalo říct, že byla víceméně do počtu nebo jako doplněk. Což ovšem neplatí o tomto turné, kde byla v některých písních přímo Perovou partnerkou. Po celou show jsem se nemohl zbavit dojmu, že se pro Helenu do budoucna zřejmě něco v hudebním průmyslu chystá, protože tady je opravdu hodnět vidět. Uvidíme, třeba nás někdy v budoucnu překvapí nějakým projektem, do kterého bude třeba zapojen i samotný Per. No a když už mluvím o Perovi, tak zde je opravdu vidět, jak se pěkně xichtí do kamery, kde není vidět, jak pomalu stárne. Ale my co jsme ho nabrali objektivem pěkně zespod, víme své. Pomalu doznívají poslední tóny Kung av sand, což znamená, že první část koncertu je za námi. Než začne další část, lokne si Per nějaké té živé vody a začne představovat kapelu.

A tady máme, no z které strany to vzít. Tak třeba zleva. Christofer. Nástroje, na které hraje, je možné vidět z fotek, tak tím nebudu zdržovat. Pak samozřejmě křehká švédská květinka - Helena. Vzadu nesměle bubeník Jens, který se téměř neprojevoval, prostě si bubnoval pořád tu svou. Ano ten, co byl k vidění v jednom z videklipů. Hned vedle něj vzadu, hrál na klávesy Clarence. Taky moc akční během koncertu nebyl. A to už se dere do záběru Mats. Mats už je zkušený jevištní harcovník, takže si to užíval, tak nějak po svém. Více odvázaný byl ale snad jen při rychlejších vypalovačkách, jinak se držel spíše v povzdálí a tvářil se jako by se ho to moc netýkalo. A na koho jsem to ještě zapomněl? Sice nevím, jak se jmenuje, to si zjistěte za domácí úkol, ale u mě je nesmazatelně zapsán jako "pán s pádlem". Ten pán teda za celý večer nijak nedokázal upoutat mou pozornost. Pořád si jel tu svou drnky-drnky. Ikdyž bych možná lhal. Jednou přece. A to jsem se ale začal tak trochu i bát. No takže představování kapely máme úspěšně za sebou. Snad jsem na někoho nezapomněl. No Pera představovat snad nemusím, ale aby to bylo kompletní, tak tady je. :-) No a když už jsem představil kapelu, tak by bylo přece slušné, představit i publikum. Takže to vemu opět zleva. Billy, Linda, Eliza, Thomas, Erik, Terese, Adina, Christel, Lina, Micke, Sandra,... Ne nebojte se, dál už pokračovat nebudu. :-)

Takže teď když už jsou všichni představeni, může začít druhá část koncertu. V tomto bloku Per zařadil samé svižnější písničky. Ikdyž začal pomalejším prvním hitem Mazarinu a to Här kommer alla känslorna (pa en och samma gang). Na této písničce si Per ověřil, jestli tenhle song ještě zustal v paměti diváku.

Ovšem pak to konečně začlo! Konečně nějaká šou! Při další - Födelsedag se publikum konečně rozproudilo, taky celá kapela konečně ukázala, že umí taky něco předvést! Publikum zareagovalo celkem rychle, začlo se vlnit do rytmu. Ikdyž si musím rýpnout, Helena to občas nezvládla a zpívala falešně, ale v té atmošce se to rychle skrylo. A to už plynule navazuje novější Fru Nordin. Ze začátku takový skandovací song! Lidi to sice moc neznají, ale zpívají aspoň ááááá-óooo do pozadí spolu s Helenou. Per se opravdu snaží seč mu síly stačily. O to víc si pak vychutnává krátký aplaus na konci songu, protože Jens už tam nemilosrdně žene další pecku! Spegelboll! Už jsem pomalu dostával depku, že tentokrát neuvidím Perův posvěstný "dupák" u mikrofonu. Chmury rychle mizí, když Per spustí ...under en spegebol... Jens opět šije do bubnů co může. Do toho zpívá Helena, která se však občas zapomene nadechnout. Závěr skladby už Per jen heká eee-jeeeje a dělá se oblíbené grify na kytaru. Skončit v tomhle tempu by bylo škoda, takže následuje Ga & fiska! Opět další rychlovka! Publikum zareaguje asi nejvíc do téhle doby a nyní nejintenzívněji zpívá s Perem. Dokonce všichni kytaristi dělají různé kreace. Chodí s jedné strany jeviště na druhou. VAU!

Ale né, pomoc já asi omldlím! Ten Per mi dává, zase předvedl jeden svůj typický postoj. Už jsem ani nedoufal, že ukáže lyžaře! Určitě někdy musel dělal závodně sjezdy na lyžích. Občas zamplužit vpravo, občas vlevo mu nedělalo žádný problém. No já snad ani dnes neusnu. A opět několikrát dup dup, a už si to šine na protější stranu pódia. Tam několikrát mrkne do publika a dělá, jakože poslouchá jak jim jde zpívání refrénu. No a aby to nebylo druhé straně líto, za moment přicupitá na druhou stranu jeviště. Mezitím se písnička blíží do finále a Per se vrací doprostřed pódia, kde se přiravuje na svůj velkolepý závěr songu. Párkrát "hrábne" do strun kytary tím jeho stylem, což je známení pro Jense, aby vybubnoval konec písničky, čímž zároveň ukončí druhou část koncertu. Per a ostatní se rozloučí a zmizí z dohledu. Následuje krátká pauza.

Zanedlouho se všichni kromě Pera vrátí zpět. A připravují atmosféru pro další písničku, která otevírá třetí část koncertu. Ta se nesla ve volnějším tempu. Na úvod Per vybral zase z nejnovějšího alba Om du kommer ihag, a skoro celou ji prostál u mikrofonu tentokrát celý v bílém. Mně se ta písnička nelíbí, takže se mohl snažit sebe víc, zpívat co nejvíc procítěně, stejně mě to nebralo, spíš opak. Možná to bylo i tím, že tam stál jako "pajdulák" na semaforu a díval se pořád před sebe, jako by tam snad ani žádné publikum nebylo. Takže honem pryč k další písničce, tentokrát opět zalovil ve vlnách Mazarinu a vytáhl singlový Tycker om när du tar pa mej. A kupodivu, tahle má celkem živou odezvu u publika. Až jsem se sám divil. No abych pořád jen neremcal, tady je pochválím. Na obou koncertech, kde jsem byl, se jim povedla. "A dost!" si Per zřejmě řekl, když sestavoval playlist u téhle písničky. Další doják už nebude. Jenže, kde vzít něco svižnějšího, když všechno, co by se dalo zahrát už bylo? "Nevadí", si zřejmě odpověděl, mrsknem tam něco zase od GT. A taky, že jo. Třetí část koncertu zakončují Ljudet av ett annat hjärta a Ska vi älska sa ska vi älska till Buddy Holly. Publikum to oceňuje, protože když je Per vyzve, zpívají s ním. I Helena se nechává unést atmosférou. A opět následuje stejný scénář. Když už konečně publikum nějak reaguje, následuje buď nějaká pomalá někdy by se dalo říct přímo až nudná písnička nebo je konec části koncertu, kdy většinou všichni zmizí ze scény, což byl zrovna tento případ.

Pro poslední část koncertu si Per nechal tu největší pecku, kterou mohl a to Sommartider od GT. A na úplný závěr poslední skladbu z alba EHM. Rozebírat Sommartider snad není ani zapotřebí, to se radši rovnou koukněte na video. Snad jen... No neodpustil bych si to, kdybych tu nenapsal, že během Sommatider Helena předvedla kankán, při kterém bylo vidět úplně všechno... Během skladby zopakoval veškeré své typické "grify" s tím, že tentokrát nezapomněl ani na "2x kafe pane vrchní", když šel kolem mě na pódiu. (čas ve videu přibližně 2:18) No ta poslední byla taková broukací uspávací. Prostě goodbye song. V jedné části jsem dokonce i rozluštil text: Helena drinken blinken sö long... Což by se dalo přeložit, že Helena to asi včera přehnala a teď jí je nevolno. Takže bylo nejvyšší čas končit. Během skladby Helena občas něco zaševelila do mikrofonu, aby navodila ospalou atmosféru, do které se publikum jen tak lenošivě vlní. A nemusíte umět švédsky, abyste poznali, že do konce zbývají ještě dvě tři vlny. Per ještě párkrát do obecenstva "hodí" ten svůj kukuč, mrkne na pár lidí a na závěr skladby řekne: "Díky, že jste přišli, tohle je konec." Zbývá už jen děkovačka a sklízení potlesku. Ještě nezapomenout zamávat i lidem vzadu! Publikum skanduje Billy! Billy! A žádá si přídavek. Jenže má smůlu. Ten se totiž nekoná. Při odchodu ještě někdo zakřičí Helena, ta to zbystří a ještě vyčouhne zpoza zábradlí, čímž málem způsobí, že Jens, který jde těsně za ní, vyprodukuje ještě jako bonus ke koncertu nějaký pěkný kaskaderský karambol. Vzápětí začne hrát stejná melodie jako při začátku a obří obrazovky pomalu sjíždí z horních rohů pódia opět dolů doprostřed, kde se spojí, aby se na nich promítnulo ještě jednou poděkování a závěrečné titulky. Ještě chvilku stojíte před prázdným jevištěm, které si chcete prohlédnout, když předtím to nešlo, ale za několik málo chvil už nastupuje ochranka, a odhání všechny pryč. Takže i já odcházím a mizím ve tmě.

Další koncert, který jsem navštívil se konal ve Vaxjö. Místo, které bylo vybráno, bylo celkem příjemné. Kousek od jezera přímo v areálu kempu. Koukněte na pár fotek. Celý koncert byl skoro v lese s výhledem na jezero. Popisovat tady celý koncert nemá cenu, protože atmosféra a průběh byl stejný jako v Jonköpingu, s tím rozdílem, že tu bylo ještě míň lidí, kteří to brali snad ještě více volněji než předtím. Když se podívate na fotky, uvidíte sami. Po koncertu jsem si zahrál tak trochu na paparazi a snažil se vyfotit něco ze zákulisí. S nastavením fotoaparátu na nejcitlivější úroveň a maximálním zvětšením, jsem se pokusil něco ulovit, ale marně. Až na pár dělníků a záběrů ze zákulisí nic zajímavého nebylo. Snad jen poněkud tmavá fotka MP. Jelikož jsem byl celou noc nedalo, slyšel jsem a dokonce i viděl demontáž celé Gessle arény. Ikdyž tam bylo hodně dělníků, kteří pracovali celou noc, když jsem se probudil ráno, ještě tam nějaké zbytky podia zůstali. Nezapomenout udělat ještě pár fotek z těsného okolí koncertu, a tradá pryč.

A co napsat na závěr? Téměř dvou hodinová show uběhla celkem rychle. Bylo příjemné slyšet živě písničky z nového alba, díky čemuž ho má teď raději, a taky si ho častěji pustím než předtím a znova si poslechnout i starší skladby z Mazarinu. Určitě to stálo za to, jet se tam podívat a každému bych to mohl jen doporučit už jen z toho důvodu, že Per nebyl nikde dlouho slyšet živě, a další možnost je zřejmě na dlouhou dobu v nedohlednu. A tím bych se na tomhle místě rozloučil se všemi skalními obdivovači Pera Gessleho. Pokud jste u toho letos nemohli být živě, určitě si nenechejte ujít DVD s tímto koncertem, které zajisté brzo vyjde.

A na úplný závěr tohoto článku, doufám, že jste dočetli až jsem, chci napsat poněkud střízlivější a asi i realističtější hodnocení celého vystoupení. Od samého začátku to na mě dělalo dojem laciné podívané. Už jen když jste přicházeli do areálu hrála pouťová muzika. Čekal jsem, kdy na mě z poza stromu vykoukne létající labuť kroužící dokola spolu se svými kolegyněmi. Anebo kdy spatřím řetízkový kolotoč. Měl jsem pod značkou Per Gessle zaryto v paměti určitou úrověň vystoupení. Letos tomu tak podle mě nebylo. Ve městě žádné plakáty nebo upoutávky apod. V areálu úplně obyčejná stage, na které nebylo nic zvláštního. Žádné vyjímečné efekty. Jen dvě polo-obří obrazovky v rohu. Jinak nic. Na začátku pásmo videoklipů. Během vystoupení stáli všichni prkeně na svých místech. Nikdo se nesnažil na sebe upoutat pozornost. Prostě přišli, zahráli, zazpívali a odešli. Nějaký příběh nebo změna dekorace, která by posouvala show dále se nekonala. Pořadí písniček taky mohli lépe zvolit. Prostě si s tím mohli dát více práce. Myslím si, že i publikum tohle poznalo. Protože například v novějších pomalejších písničkách vůbec nedávalo pozor co se děje na jevišti, taky proč, když se tam nic nedělo, takže se bavili mezi sebou. A nějaký Per jim byl úplně fuk. Taky proč, když se celou dobu tvářil jakoby byl za sklem. A to taktně pomlčím o tom, že se Heleně občas některé pasáže nepovedly, takže byla úplně mimo, což musel slyšet snad úplně každý. Někdy se zapomněla někde v koutě a málem nestihla dobíhat k mikrofonu, když do něj měla něco houknout nebo zazpívat šalala. Ono šalala by mohlo být vlastně v podtitulu koncertu, ponevadž tam bylo nadmíru písniček obsahujících tento popěvěk. Což na druhou stranu nemusí být pro cizince zase tak špatné, protože se může aspoň přidat :-) Per se hodně snažil být perfektní, ale taky se mu to občas nepovedlo, takže se pan zvukař musel hodně snažit, aby to bylo poznat co nejméně. Ještě že existují kouzelné maskovací krabičky. Nejvíc mě však dostal v jedné sadě písniček, kdy předstíral, že hraje na kytaru. Jenže když člověk hraje na kytaru, tak by měla být slyšet, ne? Anebo se mýlím? Ale nevadí, kdyby ji neměl, tak by tam vypadal opravdu zvláštně. Ale abych nekončil tak pesimisticky. Jenom na tomhle webu můžete vidět Perovi nadpřirozené schopnosti. Protože jak sami vidíte, kdo umí jiný létat? A rozloučení přenechám přímo na Perovi, který posílá vám všem svůj kukuč! :-)

Všechny fotky za sebou si můžete prohlédnout zde.

Trvalý odkaz: https://www.roxette.cz/article911.html