Fanouškovské recenze :)

Charm School mi proběhla hlavou už patnáctkrát. Velmi dobrá kulisa v autě při cestě na zápas, doma při úklidu, koupeli či usínání, v práci při opravě písemek. :) A považuji toto množství poslechů za dostatečné pro vlastní fanouškovskou recenzi. Předem říkám, že jakékoli nadávky přejdu s úsměvem, jakýkoli konstruktivní komentář s povděkem, a jakýkoli další pokus o recenzi se zájmem.
Way Out: velmi solidní vypalovačka na úvod, refrén zní možná až prvoplánově megalomansky. Výborné sólo na elektriku, trochu mi na posledních deskách podobné vyhrávky chyběly. 8/10
No One Makes It On Her Own: tato parodie na baladu na albu vůbec nemusela být. Předvídavější a nudnější stavbu melodie si jen těžko představit. Po posledním refrénu je poznat, že Per už vůbec nevěděl, co se skladbou dál, a výsledkem je nekonečné opakování názvu za stále stejného zvuku mužského sboru. Písničku nemá šanci zachránit ani výborná Marie, tady by nic nesvedla ani Aretha Franklin, ani Barbra Streisand, ani Mariah Carey. Dobrá, bodík navíc za text. 3/10
She´s Got Nothing (But The Radio): téhle písničce se musím omluvit za počáteční kritiku. Na album nejen že patří, ale je na něm jedna z nejsvěžejších. Jasný Gesslův rukopis v refrénu, snadno zapamatovatelná, až vtíravá melodie naznačuje, že jde o dobrý výběr pilotního singlu. Kombinace funkové kytary, tvrdých rifů a zvuků synťáků se hodně povedla, závěrečný kytarový motiv je nejlepším hudebním nápadem na celém albu. 9/10
Speak To Me: počáteční nadšení pomalu tlumím. Ano, písnička hodně připomíná tvorbu dua ze zlatých devadesátých, a výborně využívá jedinečné chemie obou hlasů. Ale melodie je poměrně laciná, a domnívám se , že tenhle kousek se z celého alba nejrychleji ohraje. 6/10
I´m Glad You Called: zajímavý melancholický pokus s pěkným textem. Kytara a smyčce k atmosféře písně tentokrát zcela postačují. Perovu pasáž moc nechápu, jsou písničky, kde žádný „bridge“ být nemusí, a toto je jedna z nich. 5/10
Only When I Dream: pokus o návrat k powerful baladám z prvních alb, takovým, které skupině zajistily nesmrtelnost. K dokonalosti Listen To Your Heart má tato skladba daleko, ale na albu patří k nejsilnějším kusům. Nástup Marie ve sloce je dočista kouzelný. Adept na singl. 7/10
Dream On: prosluněná pohodovka, jakou umí jenom Per. Skoro jakoby vypadla ze Son Of A Plumber. Ničím nezatížená spontánní záležitost, žádná velká věda, jen čirá radost z hudby. 6/10
Big Black Cadillac: po poslechu půlminutových ukázek bych nikdy neřekl, že to budou dvě diskovypalovačky, které budu nakonec nejvíc vyzdvihovat. Perovi jdou tyhle věci čím dál lépe, už Silly Really byla mnohonásobně lepší než prvotiny typu Stars či Crush On You. Skladba má hlavu a patu, spoustu zajímavých míst, příjemně chytlavý refrén, skvělý bridge a výborně graduje. A hláška se žvýkačkou mě opravdu baví. 9/10
In My Own Way: zpočátku trochu nuda, skoro jakoby Per sedával v létě u táboráků s Honzou Nedvědem. Od druhého refrénu se přidává sbor, a celkový dojem jde výrazně nahoru. V závěrečném refrénu Marie ukazuje to nejlepší ze svého zpěvu, takové nasazení při vysokých tónech jsem od ní dlouho neslyšel. 7/10
After All: „Typical Gesslish song – straight, simple, funny“. Něco v tom stylu kdysi Marie prohlásila o The Big L., a mě totéž napadá u After All. Spolu s Dream On nejuvolněnější věc na albu. S lehkostí si propluje svojí stopáží, aniž by jen na chvíli nudila. Ideální do auta na nějaký švédský letní roadtrip. 9/10
Happy On The Outside: poněkud slabší číslo. Neurčitá atmosféra, fádní text. Klidně bych ji na albu oželel, a místo ní přidal nějakou další „gesslishovku“. 4/10
Sitting On Top Of The World: perla na závěr, kterou jsem si zamiloval už na první poslech, a líbí se mi čím dál víc. Nejlepší zavírák alba od Queen Of Rain. Marie má nádhernou barvu hlasu, písnička má úžasný nadhled, a neopakovatelnou atmosféru. Člověk má skoro pocit, jako by ji na té střeše světa opravdu nahráli. 10/10
Celkový dojem: Předem musím Perovi poděkovat, že se nenechal vmanipulovat do rádobymoderních pokusů, a natočil album, které koresponduje s jeho muzikantským feelingem a Mariinými pěveckými schopnostmi. Je sice pravda, že album je tak hlavně pro skalní fanoušky, a těžko v něm někdo jiný dokáže najít nový světadíl, ale právě ti skalní, kteří mají rádi Roxette z časů jejich začátků, tento přístup ocení. Je také pravda, že se Per skladatelsky poněkud vyčerpal, a že žádná ze dvanácti novinek v sobě nemá sílu hitu typu Joyride či Spending My Time. Ale přesto je na albu jasně patrná poctivá práce a radost z ní. A když k tomu přidáte lidský rozměr příběhu, a uvědomíte si, že Mariin hlas neztratil vážnou nemocí nic na své síle a působivosti, vychází vám z toho velmi povedený comeback. 8/10

Hehe, tak s tebou hodně nesouhlasím, co se hudebních choutek týče (nic ve zlým samozřejmě!!) :-)) Stars miluju

Dám jen odkaz, kdyby to teda někoho vůbec zajímalo...

http://havrana.bloguje.cz/880763-recenze-charm-school.php

Ještě že jsou na světě i jiný choutky krom těch hudebních :D Tvoje recenze prostudovaná, je zajímavá, ostatně stejně jako celej blog.

:-)) Mě náhodou čtení tvý recenze taky bavilo, úplně je na tom krásně vidět, že platí 100 lidí sto chutí :-) - Blog je teprve v plínkách. Časem ho asi rozšířím o fotky, videa a zážitky, jelikož jen s autogramy to vražedné tempo neudržím... ale dík za chválu, potěší

Way Out - skvělá akustika, ještě lepší elektrika, úžasné bubny a skvělý Perův zpěv. Myslím, že Roxette nemohli přijít s lepším otvírákem. 9/10
No One Makes It On Her Own - příjemná balada, která ze začátku působí poněkud ploše, dokud nezazní smyčce a posléze skvělé doprovodné vokály. Skvělý pěvecký výkon. 8/10
She's Got Nothing On (But The Radio) - nejhoršími věcmi na této skladbě jsou začátek a konec, ale zbytku nemám co vytknout, kombinace hlasů je skvělá a Perovo "why she wanna keep it keep it to herself", to je energie v jeho hlase, jakou jsem na HAND ani RS nikde neslyšel. 8/10
Speak To Me - pro mě jedna z nejlepších balad, které kdy udělali. Nevím, jestli mám Perovu část považovat za sloku nebo první refrén, každopádně ty kytary ala Do You Get Excited a jiné temné prvky vytváří skvělou atmosféru. Mariina část je o trošku slabší, ale stále excelentní. Skvělé sólo na závěr. 10/10
I'm Glad You Called - tato skladba ve mně evokuje některé skladby z Tourism, navíc se zde přidávají nádherné smyčce. Perova pasáž je poněkud rozporuplná, když si uvědomím poslední vteřiny jeho middle-8. Není to žádná bombastická skladba, ale takové komorní věci jsou vždy příjemné na poslech. 7/10.
Only When I Dream - Bomba! Mám ji čím dál radši, ještě že se nedostala na HAND, ale zní, jak kdyby na tom albu klidně mohla být (ale pak by nebyla na CS a to by mi vadilo). Úžasné klávesy, akustické i elektrické kytary a melodie... ještě nesmím opomenout, že kombinace jejich hlasů nemá chybu. 9/10
Dream On - je dobře, že Per zakomponoval na nové album i prvky ze své sólové tvorby. Tato skladba zní od počátku velmi příjemně a pohodově, ale když Per začne zpívat refrén o nějaký tón výš, je to ještě lepší. Prostě skladba pro Pera jak ušitá. 8/10
Big Black Cadillac - nejdřív jsem byl touto skladbou z ukázky nadšen, pak nadšení ochablo, teď se mi opět vryla do kůže. Je to jednoduše geniální elektronicko kytarová věc se skvělými hudebními nápady. Nejvíce mi líbí middle 8, kde zpívá Marie, poslední větu zazpívá Per a pak přijde zabijácké kytarové sólo okořeněné bicími, no to by na Room Service být nemohlo! Ale pořád cítím, že skladbě něco chybí, možná je moc krátká 8/10
In My Own Way - začátek je příliš obyčejný, takže o to víc jsem rád, že píseň nakonec přeroste v power baladu s hlasitými bubny i kytarami... a zdaleka nejlepší je Perova pasáž. Marie zpívá jako bohyně. 8/10.
After All - spousta lidí má tendenci dávat ji dohromady s Dream On, ale zatímco první na mě působí vážně, After All je taková veselá a příjemná skladba, která zní, jako by byla nahrána před 40 lety. Nejedná se o žádnou díru do světa, alě například to jak zpívá Per "cool champaigne" se mi prostě líbí. 7/10
Happy On The Outside - tato skladba se Perovi a Marii moc povedla. Hlavní instrumentální melodie mi přijde více než dobrá a nejinak je tomu vlastně u všeho ostatního. Refrén je dobrý sám o sobě, ale Marie mu dává svým zpěvem něco navíc. Skvělé bubny, mimochodem. 8/10
Sitiing On The Top Of The World - při prvním poslechu jsem si myslel, že tohle je ještě slabší zavírák alba než Beautiful Things. Po více posleších však přiznávám, že tato skladba je skvělá a uklidňující, má v sobě takový retro nádech a je jsem moc rád, že album zakončuje. 8/10

No takže toto album má dvě pozitiva - ukazuje, že Roxette stále umí dělat skvělou hudbu (což trochu narušilo Room Service) a o žádné skladbě zde nemůžu říct, že byla vyloženě slabá, což platí u roxeťtáckých alb jenom pro Tourism. U POP a LS jich je několik, u Joyride je to The Big L, na CBB DYWGTWW, na HAND je to IWTALLT, o Room Service radši nemluvím.
Negativa jsou délka a absence rychlé skladby pro Marii. Ono těch uptempo songů by to chtělo příště možná více, i když album se celkově neutopilo v baladách jako CBB nebo HAND.
Není to nejlepší Rox album, ale je skvělé a to jsem chtěl :)

Taky pěkně napsaný... je vidět, že i mezi fanoušky jedný kapely může platit "co člověk, to názor". Jinak musím říct, že tu famózní elektrickou kytaru ke konci Speak To Me jsem "objevil" až časem, a tu písničku mi to hodně zvedlo. Su zvědavý, až si po sobě tu recenzi přečtu třeba za rok :)

Oprava, BBC má u mě 9/10, ne 8 :)