Roxette.cz

V době, kdy jen zapadá Slunce
Odešla jsem daleko, daleko od domova
Abych nalezla srdce
Jenž je celé z kamene
Zkusím to
Potřebuji jen trochu času
Než úplně zapomenu tvoji tvář
Než zase uvidím svět jinýma očima
Pokaždé, když tě vidím, pokouším se schovat
Ale když se potkáme, připadá mi to, jako bych se od tebe nedovedla odtrhnout
Pokaždé, když odcházíš z místnosti, cítím, že vadnu jako květina
Řekni mi proč
Proč když zakřičím, neslyším žádnou odpověď
Proč když natáhnu ruku, na nic nenarazím
Proč když spím, propukám v pláč
Pokaždé, když tě vidím...
Vadnu jako růže
Vadnu jako růže
Ubitá bouří
Promlouvám sama k sobě
Omývá mě déšť
Je to tak chladné, chladné město.

V době,
Kdy jen samo slunce zapadá
Jsem běžela dlouho dlouhou cestu z domova
Abych nalezla srdce, jež je z kamene
Budu se snažit
Potřebuji jen trochu času
abych dostala tvojí tvář přímo z mé mysli
abych viděla svět
jinýma očima

Pokaždé, když tě spatřím, zkouším se schovat
Ale když se potkáme, zdá se, že se od tebe nemůžu odtrhnout
Pokaždé, když opouštíš místnost
Cítím, že vadnu jako květina

Řekni mi proč ?
Když zakřičím není tu žádná odpověď
Když natáhnu ruku, na nic nenarazím
Když spím, probouzím se a pláču

Pokaždé, když tě spatřím, zkouším se schovat
Ale když se potkáme, zdá se, že se od tebe nemůžu odtrhnout
Pokaždé, když opouštíš místnost
Cítím, že vadnu jako květina
Vadnu jako růže
Vadnu jako růže

Bitá bouří
Mluvím sama se sebou
Očišťuje mě déšť
Je to tak chladné, chladné město