Sedíme na terase v domě v Sandhamn u Halmstadu. Per nachystal kávu a něco sladkého a seděli jsme venku na sluníčku. Je to takový letní den, kdy by si mohl sednout s kytarou napsat nový letní hit pro GT nebo pro sebe. V noci se vrátil domů z vystoupení pro Ferrari u příležitosti F1 v Monte Carlu.

„Dal jsem dohromady svou starou kapelu z období Party Crasher – byla to zábava,“ usmívá se Per.

Jeho zápal a nadšení se nikdy nezmenšuje a jisté je, že má zase pár rozdělaných projektů, i když následující měsíce se bude pravděpodobně věnovat propagaci Roxette.

„Už jsem dlouho nedělal nic švédsky, tak uvidíme,“ říká tajemně.

„Gyllene Tider? Dohodli jsme se, že s GT něco zase uděláme, ale nevíme kdy. Je to jedinečná, fantastická kapela, takže si zase asi najdeme nějaké jubileum. Možná rok 2018, to bude 40 let od vydání žluté EP od GT? No uvidíme, nějak se tomu jako vždycky přizpůsobíme. Ale v tom případě si musí Göran zase nechat narůst vousy – napiš to tam!“ směje se Per a myslí tím, jak jeho vzhled ala ZZ Top vzal při holení za své.

Ale teď jsou na řadě Roxette, Gessle bude druhý den dělat spoustu interview po telefonu do Itálie.

„Je neuvěřitelné, že nás dneska hrají tolik jako v dobách největší slávy a že poslední turné vidělo 2 miliony lidí. Takže můžeme říct, že jsme vlastně zpátky na výsluní.“

Ale ani tak nebylo předem dáno, že teď vznikne nová deska:

„Ne, položili jsme si otázku, proč bychom měli novou desku dělat, když jsme přece na turné a lidi chtějí slyšet jenom ty staré pecky. Jenže potom jsme s Marií našli 3 důvody: Zaprvé jsme chtěli smíchat klasický zvuk Roxette s novou technikou. Chtěli jsme získat novou krev, např. tím, že jsem napsal tři písničky spolu s Addeboy vs. Cliff a oni navíc další tři spolu s námi produkovali. A nakonec jsme chtěli udělat desku více založenou na práci ve studiu, více s počítači a dalšími mašinkami, tak jsme se mohli i víc vyřádit.“

S albem ”Good Karma” začala nová fáze v kariéře Roxette. Předchozí desky ”Charm School” (2011) a ”Travelling” (2012) byly nahrané s tím, že písničky musí být lehce převoditelné na živé verze. Tak to u nové desky není.

„Ale tehdy při nahrávání jsme nevěděli, že nikdy více nebudeme moci hrát živě, ta zpráva přišla až v dubnu, když byla Marie u doktora,“ podotýká Per. „Ale věděli jsme zase, že Marie má problémy s krátkodobou pamětí a proto by se tyhle nové písničky nikdy nedaly hrát. Při nahrávání nazpívala vždycky několik vět najednou.“

Konec éry Roxette proto nepřišel jako blesk z čistého nebe.

„Ne, já jsem si vlastně myslel, že Roxette skončili už v 2002, když Marie onemocněla nádorem na mozku. Takže všech těch 280 koncertů, které jsme po comebacku od roku 2009 stihli, jsou čistý bonus. Věděl jsem, že ten den dřív nebo později přijde, protože se její noha stále zhoršovala a nakonec sotva mohla chodit nebo stát, a potom už se nemohla soustředit na zpěv. Ale přesto jsme doufali, že turné dokončíme a dohrajeme až do poslední show v St. Petersburgu a Moskvě v září.“

Koncert v Grans Aréně v Kapském městě v Jižní Africe byl v únoru definitivně posledním koncertem Roxette.

Neuvěřitelná pohádka o duu z Halmstadu začala před 30 lety písní ”Neverending love”. Od té doby se hudební svět změnil.

„Pro nás, kteří jsme vyrůstali s hudbou let 60., 70., 80. a 90. let je dnešek návrat do padesátek, kdy neexistovalo spojení s alby, byly pouze písně. Taky to je vidět u Spotify, kdy tajně dali pryč seznamy alb. Je také jednodušší udělat projekt s cílem udělat desku, než pracovat na jedné písni. Ale dneska nejsou žádná vydavatelství, která mají trpělivost čekat, než skupina prorazí se svou 4. deskou.“

Jinak si Per myslí, že obraz toho, jaký má Spotify ve světě význam, je přehnaný:

„Jo, tady ve Švédsku mají podíl 90 % trhu. Ale např. v Německu 70 % trhu stále vládne CD. Jakmile přijdeš za hranice Švédska, je to úplně jiný trh, i když i tam streaming roste, a to nutí všechny umělce jezdit na turné, aby vydělali peníze. A tam se prosadí jen ti nejlepší.“

Per jako romantik chce sám mít hudbu ve fyzické formě:

„Ano, nemůžete přece darovat hudbu jako dřív, když se koupila deska. Myslím tím, že sotva daruju poukaz na streaming, nebo? A pak mi chybí obaly na desky, které spojují hudbu a umění naprosto fantasticky. Dneska si můžu sednout a poslouchat Spotify, ale i tak mám u sebe obal desky a můžu si číst texty na desce, kterou jsem si koupil. Ale i tak jsem moc šťastný, že jsem mohl pracovat v té době, v éře, která se už nikdy nevrátí.“

Zvědavost, radost z objevování a inspirace hudbou nové generace ovšem zůstává. Také proto Per začal spolupracovat s duem producentů Addeboy vs. Cliff. Nebo jejich vlastními jmény: Andreas Broberger a Hannes Lindgren.

„Pro mě je to úplně jiný výchozí bod, způsob jak nově pracovat, kdy mi oni pošlou basu, rytmy nebo nějaké akordy a já si to sestříhám a napíšu melodii k tomu, co se mi líbí, a to jim potom pošlu zpátky. Není to jako dřívější spolupráce s MP, protože s nimi jsme nikdy nebyli ve stejném studiu,“ vysvětluje Per a myslí tím svého přítele na telefonu Matse ”MP” Perssona.

„Zároveň jsem také od Christoffera a Clarence dostal instrukce, abych nedělal příliš produkovaná dema, protože si mysleli, že bych pak už nevěnoval tolik pozornosti jejich nápadům.“

A takhle se pak téměř všechny nahrané písně dostaly na desku. A znova a znova po celém světě dostává Per důkazy o velikosti Roxette. Jako např. na letišti v Berlíně, nedávno:

„Najednou se někdo z ochranky, kdo kontroloval moje zavazadlo, na mě podíval a začal zpívat: `Hold on tight!` z `Dangerous`,“ směje se Per.

„Ale taky jsem už dosáhl věku, kdy ke mně přijdou mladé holky, chtějí autogram a zároveň mi řeknou: `Tys byl idol mojí mámy, když byla mladá`,“ usmívá se Per.

Deska ”Good Karma” právě vyšla. A brzy vyjde dokument z posledního turné, ”RoXXXette on the road”, fotokniha od fotografa Anderse Roose o skupině na turné.

„Nejdříve jsem chtěl napsat jen předmluvu a něco o skupině z mých poznámek. Jenže to skončilo tím, že jsem napsal 41 různých úvah, trochu poznámek z deníků, týká se to stejně tak myšlenek kolem mé celé kariéry, a taky Roxette,“ vypráví Per.

A být vidět v dnešní záplavě dat Per fascinuje a děsí zároveň. Sám je usilovným uživatelem sociálních sítí.

„Já ale ani nevím, jak se v tom všem, co se dneska píše, dá vyznat. Např. stále ještě existují lidé, kteří ani neví, že Marie byla nemocná. A to se bavíme o takových, co nás sledují na Facebooku!“

Ale není v tom sám. V souvislosti s návštěvou Číny navštívil spolu se zástupcem Live Nation ministerstvo kultury, kde prolustrovali skupinu za skupinou, umělce za umělcem.

Elton John, Rolling Stones, Bruce Springsteen. Nakonec jsme došli k Paulovi McCartneymu. „Ano, toho by uznali,“ řekl Perovi tlumočník, „ale za jedné podmínky: `Že přijde taky John Lennon`“

A to se psal rok 2012!