Roxette.cz

Marie Fredriksson získala cenu ženského časopisu Tara. Ten každoročně uděluje cenu nějaké ženě, která ve svém životě dosáhla něčeho významného. Letos je to Marie, cenu dostala kvůli "své skvělé kreativitě, kterou nic nedokáže zastavit." Časopis Tara je určen především pro ženy po čtyřicítce a vydává ho nakladatelství Bonnier. Tento rok je to již popáté co se cena uděluje. A v časopise o tom samozřejmě vyšel článek.

Není tomu tak, že bych neměla ráda ostatní čtyři kandidátky na letošní cenu, ale letos byste opravdu jen těžko hledali ženu, která si cenu zaslouží více. Ale fakt, že Marie po svém čtyřletém těžkém boji se zákeřnou nemocí byla schopna natočit vlastní album a ještě absolvovat mini comeback s Roxette, je obdivuhodný. A aby toho nebylo málo, byla schopna vydat knihu svých kreseb a ještě uspořádat výstavu. Je to fantastické, ale její tvořivost nemůže nic zasavit.

Setkali jsme se v kanceláři její manažerky Marie Dimberg u Hötorget ve Stockholmu. Když jsem přišla, právě si upravovala makeup kvůli focení.

Když mě vítá a jde na focení, její pohyby jsou pomalé. Chvíli to trvá. Občas dlouze hledá slova. Ale když hraje svou roli, poznáte, že to dělá již po tisícáté.

Když jsem se s ní setkala naposledy, bylo to před čtrnácti lety v nejhektičtější době Roxette. Tehdy se Marie nejčastěji ptali na její vztah s Perem. Nyní sedíme v kanceláři na pohovce, pijeme kávu a já se ptám, jakou otázku dostává Marie nejčastěji dnes.

"Lidé mi často říkají, že jsou rádi, že jsem to dokázala, že jsem přežila. Vždycky přicházejí a říkají mi to. Ten pocit je báječný.", říká Marie.

Tento rok je Marii 48 let, což je průměrný věk čtenářek časopisu Tara. Proto se ani není čemu divit, že jsme letos vybrali právě ji. A že na ni myslíme. Milovali jsme "Ännu doftar kärlek", tančili jsme na "The Look" a plakali u "It Must Have Been Love". Ona vždy byla součástí soundtracku našich životů. Je jednou z nás.

Když před čyřmi lety omdlela doma ve sprše a byl ji diagnostikován nádor, spousta lidí si řekla, to se mohlo stát i mně. A nyní když je Marie zpět a je opět silná, cítíme se být inspirováni její odvahou.

Tehdy měla 44 let, její děti Oskar a Josefin šest a devět. Divili jsme se jak se to mohlo stát. Moc informací jsme ale neměli. Ano, v několika novinách jsme se dočetli, že Marie byla extrémně střežená. Ale přesto tajně focena před svým domem nebo při cestě do nemocnice. Ale ona sama se k nemoci nevyjadřovala.

"Dnes je to jinak. Není to ten samý tlak. Žiju úplně jiný život a vše kolem je klidné. Jsem opravdu šťastná, že tu dnes mohu být a říci to. Ale ano, ty čtyři roky utekly rychle, kam se ten čas poděl?", zamýšlí se Marie.

Nádor znamenal pro Marii bod zlomu. Po něm už nic není stejné.

"Děkuji Bohu, že jsem přežila, opravdu. Dnes beru věci volněji. Stres pro mě už neexistuje. Naučila jsem se ho rozpoznávat a když přijde, ukončím to. Kdysi jsem žila v jednom permanentním stresu, někdy to byla sranda, byl to takový ten pozitivní stres, ale ty časy jsou pryč a už se nevrátí. Dnes jen relaxuji."

Mariina léčba byla ukončena. Teď je pro Marii prioritou trénink, protože od operace má, kromě jiných problémů, potíže s učením.

"Nové skladby jsem se učila pro mě úplně novým způsobem, protože nemohu číst, ale mám k ruce děvče, které mi s tím pomáhá. Ale mám radost, protože jsem zjistila, že se člověk může učit úplně jiným způsobem a věci přesto fungují úplně stejně. Čtení mi jde pořád lépe, jen s počítáním mám stále velké problémy. Ale tohle moc neřeším, protože mi vždy může někdo pomoci, třeba mé děti. A můžu kreslit, tato část mozku poškozena nebyla."

Stále může dělat věci, které dělala před operací, nepotřebuje se je učit znovu. Problém je s novými věcmi.

Nyní je zde opět podzim a Marie tohle roční období miluje. Povinosti jsou pryč, venku je překrásně a vzduch je čerstvý. Ale letošní podzim se trochu liší, něco z toho cirkusu kolem Roxette je zpět. Z toho hektického období Mariiny kariéry, která sestává z cestování po světě, prodeje milionů alb, potkávání milionů fanoušků.

Je to už dvacet let co Roxette vznikli a nyní vydávají kompilační album se dvěma novinkovými skladbami. Ve videu k novince "One Wish" vypadá Marie naprosto cool a velmi Roxettish, úplně jinak než Marie, kterou jsme potkali letos na jaře během propagace jejího alba "Min bäste vän".

Jaké to je zase pracovat s Roxette?

"Je skvělé zase zažívat tu slávu, je to jako party. Roxette jsou pro mě něco jako hra. Vždycky to bylo snadné, plné improvizace, ale na druhou stranu také samozřejmě plánované. A všichni fanoušci, které jsme vždy měli, mě obrovsky podporovali. Dostala jsem tolik dopisů. Hodně mi pomohly, když jsem byla nemocná."

Opravdu si to myslí. Všechny pozitivní ohlasy a dopisy plné podpory, jí opravdu velmi pomohly. Jako by měla na své straně v boji s nemocí celý svět.

Dnes si Marie není jistá, jestli by znovu zvládla ten závod, který dříve jeli s Roxette. Dnes by to už nefungovalo.

"Nechci pracovat takovým tempem jako Per, a my opravdu upřednostňujeme vše co děláme. V plánu jsou nějaké vystoupení v televizi, návštěva Anglie, Německa, tam máme spoustu fanoušků. Kdysi jsme hodně cestovali a máme spoustu přátel všude po světě, takže by bylo skvělé je zase vidět.", říká Marie.

"Per je neuvěřitelný, pořád na něčem dělá, nezná odpočinek. Je jedním z téhle sorty lidí. Já nejsem jako on, já chci mít co možná nejvíce volna. Kvůli tomu jsme občas měli neshody. On chtěl pracovat více, ja méně. Ale jsme opravdu dobrými přáteli. S perovou manželkou Åsou jsme přítelkyně, takže jsme stále více méně v kontaktu. Bylo skvělé mít takové přátele, především v době mé nemoci. Jsem za to vděčná."

Říká se, že v těžkých chvílích poznáš pravé přátele. Ztratila jsi během nemoci nějaké?

"Ano, bohužel."

Bylo to proto, že nebyli schopni zvládnout tvou nemoc?

"Ano, někteří se vyděsili k smrti. Rozumím jim, ale také mě to sblížilo s opravdovými přáteli."

Mariiným nejdůležitějším přítelem je její manžel Mikael Bolyos. Stejně tak blízce spolupracuje s Perem na Roxette, stejně spolupracuje s Mickem na svých sólových albech. A každý kdo viděl dokument o natáčení Mariina alba "The Change" z roku 2002 ví, jak blízcí si ti dva jsou.

"Když jsme natáčeli mé album "The Change", napsala jsem polovinu skladeb a Micke napsal druhou polovinu. Byl pro mě velká pomoc, protože v té době jsem byla opravdu velmi nemocná. Zvládla jsem to, protože Micke byl tak silný a protože máme oba tak blízko k hudbě. Také si myslím, že jeden může podpořit toho druhého tím, že se stará o jeho zájmy. Micke například dost hraje golf, ja ráda maluji a chodím na dlouhé procházky."

Marie a Micke se potkali před patnácti lety v Sydney. Marie tam byla s Roxette, kteří v Sydney zakončovali své australské turné. Micke byl na cestě kolem světa.

"Ó, to bylo fantastické. Znal několik lidí z naší kapely, takže jsme se pokali na stejné party. Ze dne na den jsme se stali dvojicí. Zní to jako pohádka."

A pohádka pokračovala i když přišly děti. A gang, který z její rodiny vyrostl, se během její nemoci ještě sblížil.

"Je skvělé být s dětmi, když cítíte, jak hektické jsou Vaše dny. Neznají žádný stres, žijí teď a tady, pořád. My dospělí se od nich máme čemu učit. Můj vztah k nim je dnes daleko lepší než kdysi. Kdysi jsem pořád pracovala, stále na cestách, stále mimo."

Dnes má Oscar deset a Jossi třináct.

"Jsme skvělá rodina. Zažíváme spolu spoustu srandy. Oba, Oscar i Jossi jsou úplně odlišné osobnosti a přece jsou si v různých věcech tak podobní. Oba jsou velmi tvořiví, k ničemu je nemusíme nutit. Oscar hraje na kytaru a Jossi tančí."

Jaká jsi matka?

"Skvělá. Pokud bych nebyla, děti by mi to řekly. Samozřejmě, občas se o ně bojím... Že nebudou šťastné, nebo že se něco pokazí. Chci, aby cítily, že jsou OK. Ale možná to je něco, s čím nemůžete počítat napořád. Rostou strašně rychle, člověk je neuhlídá. Má dcera už je teenager. Kam se poděly všechny ty roky?"

Rodina strávila léto ve španělské Marbelle, jako každý rok. Jezdí sem na všechny prázdniny. Kdyby Marie neměla ve Švédsku povinnosti, mohli by se sem přestěhovat natrvalo. Ale děti cítí, že by ještě měly počkat.

"Miluji Španělsko, je tak energické. Je tam překrásně a potom, ja miluji horko. Máme tam spoustu švédských i anglických přátel. Myslím si, že se člověk naučí spoustu nových věcí, když poznává nová místa a když vymění staré zvyky a věci za nové. Když si rozšiřujete své horizonty, vyvíjíte se."

Během uplynulých čtyř let byla Marie na úplně jiné cestě. Řekli byste, že ji to obohatilo. Jsem ráda, že jsme cenu letos dali jí.

Stina Abenius

Zdroj: http://www.roxroom.wz.cz, http://www.littlemarie.net

Trvalý odkaz: https://www.roxette.cz/article884.html