Kde konci fanouskovstvi a zacina fanatizmus?

Resp. co je podle vas jeste normalni a co uz je za hranici zdraveho rozumu? :-)

no, myslim, že velká část příspěvků na těchto stránkách už je za hranicí.. *9* takže příklady lze nalézt celkem snadno.

No to je jasne. Ale zajimalo by me take chovani v realite. Napr. vykriky pri prohlizeni fotek, plac a pod. :-)

ja si myslim, ze jsme tu maniaci (nelibi se mi fanatici) skoro vsichni. Pokud se tak nekdo neciti, nechci ho urazit - patri k te mensine. ale popravde jsem na svou uchylku hrda:)

Podle mě si každý může křičet, brečet nad fotkama nebo šílet štěstím na koncertě jak chce. Teda pokud nějak nepoškozuje/neubližuje někomu druhému a to si myslím, že v tomhle případě ne. Těžko se můžeš bránit emocím, když spatříš například Pera/Marušku na scéně, nebo když si prohlížíš fotky z koncertu a víš, že ta doba už se nikdy nevrátí. Každej to vnímá jinak, někdo se na koncertě rozbrečí, protože to tak cítí a nejde to jinak, jiný to přejde a je v klidu. Myslím, že aspoň trochu je tady "fanatik" každý z nás. Nebo se mýlím? Doufám, že ne. :)

Hehe, o vykrikach nad fotkama bysme mohli vyprave, ze panove?:-)))
btw: Pry se to tu nekde hada a ja chybim! Nasmeruje me nekdo?;-)

Já si myslím, že Jane a Iva mají naprostou pravdu. Po přečtení těchto přízpevků jsem si řekla, že
by bylo dobrý slyšet pár nazorů z "venčí" od lidí o kterých vím, že mě rozhodně šetřit nebudou....
A tak jsem těchto pár lidí nechala chvilku serfovat všema přízpěvkama a výsledek?
Tenhle fanatismus jak to někdo nazývá je zcela neškodný. Vždyť v tomhle světě plným neštěstí je
přece potřeba mít něco co můžem naplno prožívat! Podle mě fanatici dělají daleko větší nesmysly!
Například na DVD G.T. Atertaget je rozhovor s jednou slečnou, která říká, že nikdy neměla kluka a
ani si nemyslí, že by ho někdy měla, protože miluje Pera a je jí úplně jedno, že je o dvacet let starší a má rodinu....
Nebo kdo si trošku vzpomíná jakej tady byl humbuk kvůli Lunetic, co
všechno ty holky byli schopný udělat! Tak tohle je nejen podle mě tvrdej fanatismus....
Přiznávám se, že jsem na Rox svým způsobem závislá, ale je to lepší než být závislá na alkoholu, drogách nebo automatech...

Domnívám se, že hranice, kdy zdravý "fanatismus" přechází do nezdravého je právě ten okamžik, kdy člověk začíná ubližovat sobě nebo jiným. Ať už slovně nebo fyzicky, vědomě či nevědomě.
Za ubližování sobě považuji i posedlost, kdy postižená osoba téměř nedokáže myslet na něco jiného - kdo viděl Join the Flumeride, ví moc dobře o čem mluvím. :-) Příklady posedlosti také trefně vystihla Dangerous. V dobách temného středověku se o kde kom (tedy i o takových lidech) říkalo, že jsou "posedlí ďáblem". A konkrétně na mnoho fotbalových fanoušků bych s chutí nějakého toho exorcistu poslal. Ale mezi námi to snad ještě tak zlé není :-)