Interview pro norský magazín Dagbladet

\"Pere, Expressen rychle potřebuje nějaké fotky, pojďte, uděláme je tady, dobrá?\" Jmenuje se Marie Dimberg a je managerkou. Zcela jistě dobrou managerkou. Ocelová ruka, která kontroluje vše kolem Roxette s přímo vojenskou pečlivostí a šarmem. Pro ni jsou novináři a fotografové nezbytné zlo. Ona je pro novináře a fotografy ta osoba, která říká kdy čas pro rozhovor vypršel, kdy můžete a kdy už nemůžete fotit. \"OK, připojte se.\", říká Per. Cestou z předpokoje si Per na svou kytaru vybrnkává úvodní riff skladby \"The Look\". Plachost je ta tam a Per hraje ochotně divadlo pro fotografy. Dokonalý make up skvěle zakrývá stopy po lampách solária. Možná jsou vrásky na tváři sedmačtyřicetiletého hudebníka pozůstatky úsměvů a smíchu. I managerka Marie se snaží smát. Ale ne moc úspěšně. \"Ano, ano, už musíme jít.\", říká se zatnutými zuby. Ještě před setkáním s fotografem Expressenu chce Per jít do maskérny. Jsme mu v patách, ale ve dveřích se musíme zastavit. Uvnitř sedí Marie Fredriksson. \"Ne, tohle by nešlo.\", říká managerka striktně. A takhle to funguje. Tahle Marie Fredriksson se důrazně skrývá. Jsou tomu čtyři roky co jednoho zářiového dne po zkoušce upadla ve sprše. Diagnóza: Zhoubný nádor na mozku. \"Byl to šok. Naprosto nepochopitelné. Jako bych tomu pořád nemohl uvěřit.\", říká Per. Jsme zpět v předpokoji. \"Bylo o strašné. Oba jsme věděli co se stalo, ale dlouho jsme nemohli získat podrobnější informace. Když nám později sdělili, že se jedná o nádor, doufali jsme, že je nezhoubný.\", pokračuje Per a hlas se mu chvěje. \"Nebyl.\" Gessle říká, že on a Marie byli více než jen pracovní partneři. Znali se již strašně dlouho a oba pocházeli z Halmstadu, středně velkého města, ležícího jižně od Göteborgu. \"Vždy jsme byli jako sourozenci. Půl roku jsem se hrozil, že Marii čeká náhlá smrt. Naštěstí se uzdravila. Ale dnes je někým úplně jiným.\" Gessle potvrdil, že nemoc se na Marii podepsala po fyzické stránce. Špatně slyší na jedno ucho, a rovněž na jedno oko špatně vidí. Chvílemi má problém s rovnováhou a mívá problémy zapamatovat si konkrétní věci, třeba písmena. \"Jde to kupředu.\", říká Per a zdůrazňuje, že to byla Marie kdo přišel s nápadem natočit pro výročí nové skladby. \"Nechtěl jsem ji do ničeho tlačit. To co jsme udělali vyplynulo z toho, co chtěla Marie.\", vysvětluje. On sám během Mariiny rekonvalescence nezahálel. Spíše naopak. To co se stalo Marii, bylo pro něho jako výkřikem, který ho probudil. \"Člověk také začne uvažovat o vlastní smrtelnosti. Nic není jisté. První věc, kterou jsem udělal v hudbě bylo natočení \"Mazarinu\". Řekl jsem si: \'Sakra, udělej desku, která bude o tvém životě. Teď, dokud ještě můžeš.\' A to jsem také udělal. Bylo to velmi zábavné, takže to šlo jedna radost. Takže Mariina nemoc změnila také mě. Dnes nedělám žádné ústupky, jdu odsud sem, přímo.\", říká. Bude nějaké turné? \"Nemyslím si, že se to stane. Ale jestli Marie bude chtít, uděláme ho.\" \"Sommartider! Hej, hej, sommartider!\" Před Roxette zažil Per zlaté časy s kapelou Gyllene Tider. Díky švédským hitům jako “Sommartider” nebo “När vi tva blir en” se stal popstar. \"To, že jsem se stal zpěvákem, byla vlastně náhoda. Prostě jen nikdo z kapely nechtěl zpívat. A když jsme začínali, měli jsme tak špatné vybavení, že stejně to jediné co bylo v naší zkušebně slyšet, byl můj hlas. Byl jsem stydlivý a měl velké problémy představit si sám sebe jak zpívám.\" Náctiletý Per byl tlustý outsider téměř bez přátel, který seděl ve svém pokoji a sepisoval fotbalové výsledky a žebříčky hitparád. Proč by nemohl napsát vlastní song? Gessle podstoupil dietu a začal se učit hrát na kytaru. Přes hudbu objevil své okolí a cestu jak s ním komunikovat. Jaké to bylo pro plachého outsidera stát se popstar? \"Ne, nemůžu říct, že by se mi líbilo.\" Někdo nemusí poslouchat Roxette, Gyllene Tider nebo Perovy sólové věci. Ale nikdo nepopře, že tenhle týpek má neuvěřitelnou schopnost napsat chytlavou melodii. Švédský tisk už napsal stovky stran o Gessleho hudbě a skoro stejně o jeho štěstí. \"Četl jsem historky o tom, že jsem talentovaný obchodník, ale...\", Per se odmlčí... Ale co? \"Ehm, vždycky se tomu směju, protože já jsem ten nejméně nadaný obchodník na téhle planětě. A ani se moc nezajímám o peníze. Když se mě zeptáte, za kolik se dnes obchoduje Dolar nebo kolik stojí litr mléka, opravdu nevím. Ani nevím, jak si vedou mé investice. Investoval jsem hodně do umění a potom také do spousty drahých kytar. A nakonec jsem vložil spoustu peněz do mého hotelu v Halmstadu.\" Per Gessle je ženatý s Asou Nordin, se kterou žije již dvaadvacet let, z toho třináct je Asa jeho manželkou. Mají syna Gabriela. Po tolika letech na turné, doma i v zahraničí, si dnes života doma užívá. Navzdory statutu popstar nevyhledává rozmary smetánky. \"Nikdy jsem z úspěchu netěžil. Nikdy jsem se nestýkal s boháči a slavnými lidmi, nechodil na premiéry a podobně. Dnes, stejně jako dříve, raději ustoupím do pozadí a koncentruji se na svou práci...\", Gessle umlká, potom zoufale potřepe hlavou. \"Vím, jak hloupě to zní, ale je to pravda.\" Takže za tebou není spousta dívek, drog a rock´n´rollu? \"Byla tam gigantická spousta drog v období vrcholu Roxette. Ale ani já, ani Marie jsme neměli zájem. Lidé z nahrávacích společností si vždycky mysleli, že je strašně fajn, když přijdete na návštěvu. Pak už to byly nejlepší restaurace, \'odneste vinný listek, prosím\'\", říká a pořádně se směje. \"Ne, drogy to nebylo nic pro nás. Jsme ze staré školy.\" Což znamená? Gessle se nesměle usmívá. \"Že jsme nikdy neplivali z okna.\" Manažerka Marie je zpět. Je čas na natáčení. Jestli chceme nějaké fotografie Pera a Marie, můžeme nyní, ne za dvě minuty. Tak to má být. Sedíme před televizním studiem a tady jsou ti hrdinové devadesátých let. Následováni manažerkou Marií, zástupci nahrávací společnosti a týmem kameramanů, kteří budou natáčet dokument o výročí. Marie Fredriksson rozhovory poskytovat nebude. Manažerka Marie to zopakovala. Fredriksson toho moc neřekla, ale usmívá se. Manažerka Marie domlouvá všechny rozhovory. Slyšíme fráze jako \'Končíme\', \'To stačí\' nebo \'Není to ono pokuď tam budou jen tak stát\'. Potom to utne. Nyní už jen předstírá úsměv. \"To by stačilo.\", říká přísně. A takhle to chodí. Zdroj: http://www.roxroom.wz.cz , http://www.littlemarie.net